Rychlostní maraton 2025: Kdy a kde policie měří rychlost

Termín konání rychlostního maratonu v roce 2025

Rychlostní maraton 2025 – asi každý řidič zná ten pocit, když zahlédne u silnice hlídku s radarem. Letošní velká akce zaměřená na měření rychlosti má jasný cíl: připomenout nám všem, že rychlostní limity tu nejsou jen pro ozdobu. A víte co? Týká se to úplně každého z nás, kdo usedne za volant.

Letos proběhne maraton tradičně dvakrát – jednou na jaře, nejspíš v dubnu nebo květnu, a podruhé na podzim, někdy v září nebo říjnu. Policie přesné datum obvykle zveřejní pár týdnů dopředu. Není to náhoda, že si vybírají právě tato období. Vzpomeňte si na jarní výlety nebo na zářijový nápor po prázdninách – přesně tehdy je na silnicích nejvíc aut a bohužel i nejvíc nehod.

Co je na tom zajímavé? Termíny nevznikají náhodně. Policie si pečlivě studuje statistiky z minulých let, sleduje, kdy je provoz nejhustší a kdy se stává nejvíc nehod kvůli rychlosti. Představte si křižovatku u vás v městě, kde každý spěchá – takových míst je po celé republice spousta a právě na ně se kontroly zaměřují.

Rychlostní maraton navíc není jen česká záležitost. Probíhá současně v celé Evropě, což dává smysl – vždyť silnice nemají hranice. Když se několik zemí spojí a spustí kampaň najednou, má to prostě větší dopad. Sdílí se zkušenosti, postupy, třeba i to, co funguje u sousedů v Německu nebo na Slovensku.

Přesný den? Ten se dozvíte včas, ale ne s měsíčním předstihem. A víte proč? Kdyby každý věděl, že kontrola bude přesně ve středu od desíti do jedenácti, mělo by to smysl? Policie chce, abychom jezdili rozumně pořád, ne jenom když víme, že tam stojí radar. Trochu chytré, ne?

Připravte se na to, že maraton potrvá celých čtyřiadvacet hodin. Ano, v kuse. Takže jestli si myslíte, že v noci si můžete dovolit víc – nemůžete. Kontroly probíhají všude – na dálnicích, kde třeba spěcháte z dovolené, na silnicích jedničkách mezi městy, ale i v obcích, kde si děti hrají na chodníku. A právě tady je každý přestupek obzvlášť nebezpečný.

Zkrátka a dobře – rychlostní maraton není o šikaně řidičů. Je o tom, aby se všichni vrátili domů v pořádku. Stačí si vzpomenout na tu poslední zprávu o nehodě v televizi a hned je jasné, proč to má smysl.

Cíle policejní akce zaměřené na rychlost

Policejní kontroly rychlosti jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů, jak čelit nehodám na našich silnicích. Letošní rychlostní maraton má jasný účel – snížit počet nehod, které vznikají kvůli příliš rychlé jízdě. Stačí se podívat na statistiky a hned je jasné, že překročená rychlost stojí za většinou těch nejhorších nehod s tragickými následky. Tyto kontroly nemají řidiče jen trestat, hlavně mají upozornit na to, jak nebezpečné je ignorovat rychlostní limity.

Co se tím vlastně sleduje? Především to, aby byly silnice bezpečnější pro všechny. A nejde jen o řidiče aut – myslí se tu i na chodce, cyklisty a motorkáře, kteří jsou při nehodách způsobených vysokou rychlostí úplně nejvíc v ohrožení. Policie chce rychlostním maratonem změnit chování řidičů a přimět je k větší odpovědnosti za bezpečnost na cestách. Dlouhodobě tu nejde o to jen rozdávat pokuty, ale spíš o to, aby lidé pochopili, že respektování rychlostních limitů prostě zachraňuje životy.

Dalším důležitým bodem je najít ta rizikové místa, kde řidiči nejvíc šlapou na plyn. Měření rychlosti během maratonu totiž přináší cenné informace, které se pak dají využít při plánování dalších bezpečnostních opatření nebo třeba při úpravě značení. Policie díky tomu ví, kde je potřeba víc dohlížet nebo kde by stálo za to něco na silnici upravit. Tyto údaje pak slouží při spolupráci s dalšími organizacemi, které mají bezpečnost na starosti.

Letošní rychlostní maraton má i mezinárodní rozměr. Česká policie je součástí evropských projektů, kde kontroly probíhají koordinovaně ve více zemích najednou. Tahle mezinárodní spolupráce dělá celou akci efektivnější, protože řidiči vidí, že kontroly nejsou nějaká náhodná akce, ale systematická záležitost po celé Evropě.

Zajímavé je i to, jak policie o maratonu informuje. Termíny se oznámí dopředu, a to záměrně. Cílem totiž není řidiče chytit do pasti a vytáhnout z nich peníze na pokutách, ale motivovat je k tomu, aby jezdili bezpečně. Otevřená komunikace o tom, co se sleduje, má vést k tomu, že lidé budou dodržovat limity nejen během kontrolních dnů, ale pořád. Preventivní účinek takové akce totiž přesahuje jen ty pár dní měření a může dlouhodobě ovlivnit, jak se u nás jezdí.

Lokality s nejčastějšími kontrolami policie

Policie pravidelně zveřejňuje seznam míst, kde nejčastěji měří rychlost, což je informace, která by měla zajímat každého řidiče – zvlášť s ohledem na plánovaný rychlostní maraton v roce 2025. Asi vás nepřekvapí, že ty lokality, kde policisté nejčastěji stojí s radarem, nejsou vybrané jen tak náhodou. Vybírají se podle toho, kde se nejvíc bourá, kde jezdí hodně aut a kde řidiči nejčastěji šlapou na plyn víc, než by měli.

Když se podíváme na statistiky, dálnice D1 mezi Prahou a Brnem je jasným lídrem v počtu kontrol. Není divu – je to hlavní tepna republiky a řidiči tu dlouhodobě jezdí jako o život. Nejhorší je to mezi Prahou a Humpolcem, tam policisté měří opravdu často. Podobně je na tom dálnice D5 směrem na Plzeň. Kolem Berouna a Ejpovic si řidiči myslí, že můžou pořádně přidat, jenže právě tam na ně policie čeká.

Rychlostní maraton 2025 ale nebude jen o dálnicích. Policisté se zaměří hlavně na silnice, které vedou přímo obcemi, kde je riziko nehody s chodci mnohem vyšší. Znáte to – průtah obcí, platí padesátka, ale spousta řidičů to bere jako doporučení, ne příkaz. Kontroly proběhnou hlavně ráno a odpoledne, kdy je na cestách nejvíc lidí a děti jdou do školy nebo se vracejí domů.

V Praze policie dlouhodobě hlídá několik míst, kde se jezdí rychle až moc. Strakonická, Jižní spojka, Moderní ulice nebo části Městského okruhu – to jsou klasické lokality, kde se dá čekat měření. Rychlostní maraton přinese na tyto pražské silnice ještě větší pozornost, protože kombinace vysoké rychlosti a hustého provozu je skutečně nebezpečná.

V Brně to policisté berou vážně na Vídeňské, Hradecké a dalších hlavních silnicích vedoucích z centra. Používají jak pevné radary, tak mobilní měřáky, a během rychlostního maratonu nasadí všechno, co mají k dispozici. A pozor – nemyslete si, že jde jen o velké silnice. Policie kontroluje i místní komunikace v obyčejných čtvrtích.

Mezi další problematická místa patří silnice první třídy číslo 11 z Prahy do Hradce Králové. Kolem Poděbrad a Nymburka tam policisté pravidelně měří. Podobně je to na jednatřicítce směrem na Liberec – další úsek, kde se lidé rádi projedou rychleji, než je zdrávo. Rychlostní maraton v roce 2025 zahrne systematické kontroly právě na těchto trasách.

Co je důležité? Policie nevybírá místa kontrol jen podle pocitu, ale spolupracuje s kraji a městskými policemi, které dodávají data o tom, kde se nejvíc bourá. Díky tomu můžou kontroly cílit tam, kde to dává největší smysl z hlediska bezpečnosti. Seznam rizikových míst se tak neustále aktualizuje podle toho, jak se mění dopravní situace a statistiky nehod.

Používané technologie a měřicí zařízení

Při letošním rychlostním maratonu nasazuje policie celou řadu moderních technologií, které umožňují přesně měřit rychlost vozidel na silnicích. Všechna tato zařízení prošla potřebnou certifikací a odpovídají českým i evropským normám.

Nejčastěji narazíte na radarové měřiče, které fungují podle Dopplerova jevu. Vysílají elektromagnetické vlny, ty se odrazí od jedoucího auta a podle změny frekvence se vypočítá přesná rychlost. Moderní radary měří opravdu přesně, takže se můžete spolehnout, že výsledek bude spravedlivý a objektivní.

Další důležitou technologií jsou laserové měřiče. Ty pracují s laserovým paprskem mířeným přímo na konkrétní vozidlo, takže v hustém provozu nehrozí záměna s jiným autem. Laser dokáže měřit i na větší vzdálenost a funguje spolehlivě jak ve městě, tak na vytížených dálnicích.

Policie používá stacionární i mobilní měřicí systémy. Pevná stanoviště dlouhodobě hlídají problematická místa, zatímco mobilní jednotky se mohou pružně přesunout kamkoliv. Díky této kombinaci je pokryto celé území republiky a řidiči mohou počítat s kontrolou prakticky kdekoliv.

K měření samozřejmě patří i automatické fotodokumentační systémy. Ty zachytí nejen registrační značku, ale i čas, naměřenou rychlost a přesné místo přestupku. Digitální zpracování dat pak umožňuje rychle vyhodnotit přestupky a zahájit správní řízení.

Všechna měřicí zařízení procházejí pravidelnou kalibrací a metrologickou kontrolou, která zaručuje jejich přesnost. Naměřené hodnoty jsou tak právně použitelné jako důkaz. Policisté, kteří s technikou pracují, absolvují specializovaná školení, aby dokázali zařízení správně obsluhovat a vyhodnocovat výsledky podle platných předpisů.

Sankce a pokuty za překročení rychlosti

Sankce za rychlou jízdu – téma, které dřív či později zajímá každého řidiče. Ať už jste zkušený profesionál, nebo teprve nedávno složili zkoušky, určitě jste se už setkali s radarem na silnici. A když zrovna probíhá rychlostní maraton, kontroly jsou opravdu všude.

Pojďme si říct, jak to vlastně funguje. Když jedete do dvacítky nad povolenou rychlostí, připravte se na pokutu mezi 1500 a 2500 korunami. Zní to možná jako maličkost, ale i tahle „drobnost vás může pěkně zaskočit. Zvlášť když si uvědomíte, že během policejních maratonů jsou kontroly opravdu důkladné – radary jsou rozmístěné systematicky a policisté mají jasný cíl.

Přidáte si víc než 20 km/h navíc? Tady už je to vážnější. Pokuta vyskočí na 2500 až 5000 korun a k tomu si do registru připíšete 3 až 4 body. To už není jen o penězích – body vám mohou komplikovat život dlouhodobě. Kolik řidičů se vrací z dálnice a pak zjistí, že právě v úseku, kde „všichni jezdí devadesátkou, stál radar? Stává se to častěji, než si myslíte.

A co když skutečně šlápnete na plyn? Překročení o víc než 40 km/h vás vyjde na 5000 až 10000 korun plus 5 až 7 bodů. Při extrémech nad padesátku navíc riskujete, že vám policista rovnou na místě zakáže řídit. Představte si, že stojíte u krajnice a musíte zavolat někomu, aby pro vás přijel. Nepříjemné, že?

Pojďme si vysvětlit ten bodový systém. Máte dvanáct bodů jako rezervu. Když je vyčerpáte, je konec – přijdete o řidičák. Body se sice postupně odečítají po roce, ale jen když mezitím nic neprovedete. Je to vlastně docela chytrý systém – má vás přimět k tomu, abyste se nad svým chováním za volantem zamysleli.

Během rychlostních maratonů se kontroly násobí. Policisté používají certifikované radary a laserové měřiče – techniku, která je opravdu přesná. Když vás chytí, nemá cenu se vymlouvat. Důkazy jsou jasné a správní řízení je obvykle jen formalita.

Zvlášť těžké to mají ti, kdo to s rychlostí přehánějí opakovaně. Zákon umožňuje zpřísnit sankce a v nejhorších případech může soud zakázat řízení na opravdu dlouhou dobu. Během maratonů jsou právě takoví řidiči pod lupou – každý jejich prohřešek se pečlivě eviduje.

Stojí to za to riskovat? Každý si musí odpovědět sám. Ale když se zamyslíte nad tím, co všechno můžete ztratit – peníze, body, možná i řidičák – rychle zjistíte, že pár minut ušetřeného času prostě nestojí za takové starosti.

Statistiky nehod způsobených nepřiměřenou rychlostí

Čísla, která mluví jasnou řečí – každý rok nám připomínají, jak vážný problém představuje rychlá jízda na našich silnicích. Když se podíváte na policejní statistiky z posledních let, zjistíte, že právě rychlost patří mezi hlavní viníky těch nejhorších nehod. A proto se policie rozhodla připravit na rok 2025 velký rychlostní maraton, který má tyhle tragédie pomoct zastavit.

Představte si – každá třetí smrtelná nehoda u nás má na svědomí nepřiměřenou rychlost. Je to děsivé, zvlášť když si uvědomíte, že většině z těchto neštěstí by stačilo jen sešlápnout brzdu a dodržet povolenou rychlost. Víte, co se stane, když někdo srazí chodce rychlostí přes osmdesátku? Ten člověk nemá prakticky žádnou šanci. Ale při padesátce? Tam ještě šance na přežití existuje. Je to prostě brutální matematika.

Teď, když se blíží rychlostní maraton 2025, policie zveřejnila podrobný přehled těch nejhorších míst na našich silnicích. Roky sledovali, kde se nejčastěji bourá, a výsledky jsou jasné. Maraton se zaměří hlavně tam, kde řidiči pořád dokola překračují rychlost a bourají se. Nejhorší situace bývá v obcích, když lidé prostě nedokážou zpomalit po příjezdu ze silnice.

Většina těchto nehod se děje odpoledne a večer, kdy je všude plno aut a každý někam spěchá. O víkendech je to ještě horší – jako by si řidiči říkali, že když je volno, můžou přidat plyn. A co se týče věku? Mladí do pětadvaceti let mají bohužel smutné prvenství, i když ani starší generace na tom nejsou vždycky o moc lépe.

Každý rok to stojí miliardy korun. Rozbité vozy jsou přitom ta menší starost. Mnohem víc nás stojí léčení zraněných, jejich dlouhá rehabilitace a podpora rodin, které přišly o živitele. Proto policie nepovažuje rychlostní maraton jen za trestání, ale hlavně za způsob, jak lidi přimět přemýšlet a změnit svoje chování za volantem.

Znáte ten pocit, když máte trochu zpoždění a říkáte si, že dvacítka navíc přece nic není? Jenže i těch dvacet kilometrů nad limit dokáže z nehody udělat tragédii. Vaše brzdná dráha se totiž neprodlouží jen trochu – prodlouží se mnohem víc, než byste čekali. A najednou nemáte čas zabrzdit, když vám někdo vběhne do cesty. Bohužel spousta lidí si tohle pořád neuvědomuje, dokud není pozdě.

Zapojení krajských policejních ředitelství do akce

Zapojení krajských policejních ředitelství do letošního rychlostního maratonu je vlastně páteří celé akce. Bez jejich koordinované práce by kampaň za bezpečnější silnice prostě nefungovala. Každé krajské ředitelství má své jasné úkoly, a když to všechno dáte dohromady, vznikne skutečně hustá síť kontrol pokrývající celou republiku.

Jak to celé funguje v praxi? Centrální velení koordinuje všechna krajská ředitelství a hlídá, aby postupovaly jednotně a sdílely informace v reálném čase. Každé krajské ředitelství dostane přesné pokyny – kdy začít, které úseky kontrolovat a jak správně měřit rychlost. Bez téhle koordinace by to byla jen chaotická snůška náhodných kontrol.

Než celá akce vůbec začne, krajská ředitelství důkladně analyzují riziková místa ve svých oblastech. Koukají se na statistiky nehod za poslední roky, měří intenzitu provozu a čerpají ze zkušeností běžných hlídek. Výsledkem je seznam kritických úseků – míst, kde řidiči pravidelně šlapou na plyn víc, než by měli, a kde proto hrozí vážné nehody. Tyto informace pak tvoří základ celé strategie maratonu.

Personálně je to opravdu velká akce. Krajská ředitelství musí nasadit nejen běžné hlídky dopravní policie, ale také pořádkovou policii, která dostane speciální školení na měření rychlosti a správné dokumentování přestupků. A to není všechno – potřebují zajistit dostatek radarů, služebních aut a další techniku, aby vše běželo hladce.

Co se týče techniky, krajská ředitelství používají moderní radary, laserové měřiče a další certifikovaná zařízení, která musí splňovat přísné normy. Před startem maratonu se všechny přístroje kontrolují a kalibrují, aby naměřené hodnoty byly stoprocentně přesné a použitelné před zákonem. Ředitelství také pečlivě rozmisťují mobilní i stacionární měřicí body – od dálnic přes hlavní tahy až po místní silnice v obcích.

Důležitá je taky komunikace s veřejností. Jednotlivá krajská ředitelství informují lidi ve svých regionech o chystané akci – přes tiskové zprávy, sociální sítě i místní média. A pozor, nejde o to řidiče nachytat! Smyslem je preventivně je upozornit na kontroly a motivovat je, aby prostě jezdili podle předpisů. Průběžně pak ředitelství sdílejí výsledky měření ze svých oblastí a upozorňují na nejhorší místa.

Po skončení maratonu každé krajské ředitelství vyhodnocuje svá data – kolik měření provedli, kolik přestupků odhalili, jaké sankce uložili. Všechny tyto informace putují k centrálnímu velení, kde se vyhodnocuje celková efektivita akce a hledají se oblasti, kterým je třeba věnovat v budoucnu větší pozornost.

Preventivní kampaň před zahájením rychlostního maratonu

Víte, co předchází každému velkému policejnímu měření rychlosti? Pořádná dávka informací. Policie to dělá záměrně – chce, aby o tom věděli úplně všichni. V roce 2025 to nebrali na lehkou váhu a pustili se do masivní kampaně, která startovala několik týdnů předem. A proč? Protože je lepší předcházet než trestat.

Policejní mluvčí po celé republice svolávali novináře a vysvětlovali, o co vlastně jde. Nešlo jim o to nachytat co nejvíc lidí a vybrat co nejvíc pokut. Hlavním cílem bylo dostat do hlav řidičů, jak nebezpečné je jet moc rychle. A tady přišla zajímavá věc – policie rovnou řekla, kdy a kde budou měřit. Zní to zvláštně? Možná. Ale funguje to. Když víte, že tam policie stojí, prostě zpomalíte.

Sociální sítě se staly hlavním bojištěm této kampaně. Policie tam nezveřejňovala jen suché statistiky. Sdílela skutečné příběhy lidí, kteří se stali oběťmi nehod způsobených rychlou jízdou. Ty příběhy šly hodně pod kůži. K tomu přidali přehledné obrázky, kde bylo vidět, jak se prodlouží brzdná dráha, když jedete o deset nebo dvacet rychleji. Najednou to nebyly jen abstraktní čísla, ale něco hmatatelného.

V rádiu i televizi se objevily spoty. Ne nudné poučky, ale skutečné scény z provozu. Někdy to byly dramatické záběry, jindy spíš všední situace, do kterých se snadno dokážete vžít. Jeden spot cílil na rodiče vezoucí děti do školy, další na lidi, co denně dojíždějí po dálnici za prací. Každý si tam mohl najít kousek sebe.

Policie zamířila i do autoškolách. Tam se policisté bavili přímo s těmi, kdo teprve začínají. Nebyla to jednostranná přednáška – studenti se mohli ptát na cokoliv. A to dává smysl. Co si člověk osvojí na začátku, s tím pak jezdí celý život. Lepší naučit správné věci hned, než je pak složitě měnit.

Na benzínkách, odpočívadlech, v autoservisech – všude ležely letáky s užitečnými informacemi. Jak poznat, že jedete moc rychle. Jak fungují radary. Kolik vás bude stát, když to přeženete. Policie vsadila na otevřenost. Žádné tajnosti, všechno na stůl. Protože řidič, který ví, jak to chodí, jezdí bezpečněji.

Mezinárodní spolupráce při kontrolách dopravy

Mezinárodní spolupráce při dopravních kontrolách se stala nepostradatelnou součástí boje za bezpečnější silnice v celé Evropě. Když se podíváte na statistiky dopravních nehod, rychle zjistíte, že nepřiměřená rychlost pořád patří mezi hlavní příčiny těch nejtragičtějších kolizí. Proto vznikla iniciativa speed marathon 2025, která propojuje policejní složky z různých evropských zemí v bezprecedentním rozsahu.

Představte si, že policisté napříč celou Evropou měří rychlost ve stejnou dobu, koordinovaně a s jasným cílem. Přesně tak funguje rychlostní maraton 2025. Řidiči, kteří běžně jezdí přes hranice, si už nemohou myslet, že v některé zemi proklouznou bez povšimnutí. Tahle koordinace vytváří jednotný tlak na dodržování pravidel a připomínает nám všem, že bezpečnost na silnicích je věc každého z nás.

Jak to celé funguje v praxi? Policejní složky si vyměňují informace, sdílejí osvědčené postupy a technologie pro měření rychlosti. Díky moderním komunikačním systémům mohou okamžitě sdílet data o přestupcích – což je skvělé hlavně v příhraničních oblastech, kde lidé často pendlují mezi státy. A co je důležité: konečně se daří účinněji postihnout i ty řidiče, kteří spáchají přestupek v cizí zemi.

Taková akce nevznikne ze dne na den. Rychlostní maraton pro rok 2025 je výsledkem několikaleté přípravy, během které bezpečnostní složky musely sladit cíle, metody měření i způsob komunikace s veřejností. A pozor – nejde primárně o pokutování. Hlavním smyslem je prevence a upozornění na reálná rizika, která přináší rychlá jízda. Mezinárodní rozměr zároveň umožňuje porovnat situaci v různých zemích a zjistit, kde je potřeba posílit preventivní opatření.

Zajímavá je i výměna zkušeností ohledně technického vybavení. Moderní radary, laserové měřiče, mobilní stanoviště nebo systémy pro automatické rozpoznávání značek – to všechno musí splňovat přísné normy. Když si země navzájem předávají informace o osvědčených technologiích a jejich využití, kvalita a efektivita kontrol napříč Evropou výrazně roste.

Nesmíme zapomenout ani na mediální kampaň, která celou akci doprovází. Koordinované informování veřejnosti o tom, kdy kontroly proběhnou a proč jsou důležité, pomáhá měnit vnímání těchto aktivit. Nejde přece o vytahování peněz z kapes řidičů, ale o ochranu životů. Když policie otevřeně komunikuje výsledky a vyhodnocení kontrol, buduje důvěru a motivuje lidi k odpovědnějšímu chování za volantem.

Rychlost na silnicích není projevem svobody, ale sobectví vůči těm, kdo sdílejí stejnou cestu. Policejní maratony nejsou o pokutách, ale o záchraně životů, které bychom jinak ztratili v statistikách nehod.

Miroslav Dvořák

Výsledky a vyhodnocení předchozích rychlostních maratonů

Co nám říkají výsledky rychlostních maratonů? Každý takový den na silnicích přináší spoustu dat, která ukazují, jak se řidiči chovají a kde máme ještě co zlepšovat. Policie po každé akci zveřejní podrobné statistiky – a věřte, že se na ně opravdu vyplatí podívat.

Když si projdete čísla z posledních let, vidíte jasný vzorec. V den maratonu i několik týdnů po něm se na silnicích stává méně nehod. Není to náhoda. Jakmile řidiči vědí, že policie měří na každém rohu, automaticky sundávají nohu z plynu. Průměrná rychlost klesá a provoz je klidnější. Policie při těchto akcích zkontroluje tisíce aut a nejčastěji řeší překročení rychlosti v obcích a na dálnicích – klasika, která bohužel pořád funguje.

Představte si ta čísla: v roce 2024 policie během jediného celoevropského maratonu změřila přes půl milionu vozidel u nás. Z toho zhruba deset až patnáct procent řidičů jelo moc rychle. Zní to hrozivě? Možná ano, ale dobrá zpráva je, že těch přestupků rok od roku ubývá. Řidiči si pomalu, ale jistě zvykají na to, že rychlostní limity mají smysl.

Co je ale opravdu znepokojující, jsou ty extrémní případy. Během každého maratonu policie chytí několik řidičů, kteří jedou o desítky kilometrů rychleji, než by měli. To už není jen přehlédnutá značka – to je vědomé hazardování s životy. Takoví lidé pak čelí vysokým pokutám a můžou přijít o řidičák. A kdo jsou ti největší hazardéři? Statistiky jasně ukazují na mladé muže mezi dvaceti a třiceti lety – skupina, která si často myslí, že se jí nemůže nic stát.

Víte, co ale funguje nejlíp? Když se o maratonu mluví předem. Čím víc se o něm ví, tím líp lidé řídí. Je to vlastně jednoduché – když víte, že policie měří, zkrátka zpomalíte. A to je přesně ten smysl. Nejde o to nachytat co nejvíc lidí a vybrat pokuty. Jde o to, aby řidiči jezdili bezpečně.

Policie si z každého maratonu odnáší i cenné poznatky o tom, kde se přestupky opakují. Některé úseky jsou prostě problematické – možná tam chybí značky, možná je špatně vidět, nebo tam lidi zkrátka pravidelně šlapou na plyn. Tyto informace pak policie využívá při plánování dalších kontrol a pomáhají i při dlouhodobém řešení bezpečnosti na konkrétních místech. Takže každý rychlostní maraton má smysl daleko za rámec jednoho dne – přispívá k tomu, aby byly naše silnice bezpečnější pro všechny.