Lilie v zahradě: Kompletní průvodce pro začátečníky i zkušené

Výběr stanoviště pro lilie

Lilie jsou náročnější rostliny, které vyžadují pečlivý výběr stanoviště pro jejich úspěšné pěstování. Ideální stanoviště by mělo být slunné až polostinné, přičemž je důležité zajistit, aby rostliny byly chráněny před silným poledním sluncem, které by mohlo poškodit květy a listy. Východní nebo západní orientace zahrady je proto optimální volbou. Lilie potřebují dostatek světla pro tvorbu silných stonků a bohaté kvetení, ale současně ocení mírný stín v nejteplejších částech dne.

Půda musí být dobře propustná, humózní a mírně kyselá až neutrální, s pH v rozmezí 6,0-7,0. Těžké, jílovité půdy jsou pro lilie nevhodné, protože v nich může docházet k zadržování vody a následnému zahnívání cibulek. V případě těžší půdy je nutné ji zlehčit přidáním písku, rašeliny nebo kompostu. Důležitá je také hloubka půdy - lilie potřebují minimálně 30-40 cm kvalitní zeminy pro správný růst kořenového systému.

Při výběru stanoviště je třeba myslet i na ochranu před větrem. Lilie s vysokými stonky jsou náchylné k poškození silnými poryvy větru, proto je vhodné je vysazovat na závětrná místa nebo zajistit vhodnou oporu. Ideální je umístění mezi nižšími trvalkami nebo keři, které poskytnou přirozenou ochranu, ale nebudou lilii konkurovat v přístupu ke světlu a živinám.

Důležitým faktorem je také dostatečná vzdálenost od vysokých stromů a keřů. Jejich kořenový systém by mohl konkurovat liliím v příjmu vody a živin. Navíc opadané listí může na podzim způsobovat problémy s vlhkostí a vznikem plísní. Minimální vzdálenost od vzrostlých stromů by měla být alespoň 2-3 metry.

Při plánování výsadby je nutné vzít v úvahu i budoucí údržbu rostlin. Stanoviště by mělo být snadno přístupné pro pravidelnou péči, jako je odstraňování odkvetlých květů, kontrola zdravotního stavu a případné ošetření proti chorobám a škůdcům. V záhonu by měl být dostatek prostoru mezi jednotlivými rostlinami pro zajištění dobré cirkulace vzduchu.

Správné odvodnění stanoviště je klíčovým faktorem úspěchu. Lilie nesnášejí zamokření, proto by místo výsadby mělo být mírně vyvýšené nebo by měl být vytvořen drenážní systém. V případě těžkých půd je vhodné vytvořit vyvýšený záhon nebo do spodní části výsadbové jámy umístit vrstvu štěrku či keramzitu.

Při výsadbě lilií na terase nebo balkóně je třeba zvolit dostatečně hluboké nádoby s drenážními otvory. Nádoby by měly být umístěny tak, aby byly chráněny před přímým poledním sluncem a silným deštěm. V těchto podmínkách je obzvláště důležité zajistit pravidelnou zálivku a přihnojování, protože rostliny v nádobách mají omezený přístup k živinám.

Vhodná půda a její příprava

Lilie jsou náročnější rostliny, které vyžadují specifické půdní podmínky pro optimální růst a kvetení. Nejvhodnější je pro ně lehčí, dobře propustná půda s mírně kyselou až neutrální reakcí (pH 6,0-7,0). Těžké, jílovité půdy jsou pro pěstování lilií zcela nevhodné, protože v nich cibule často zahnívají a rostliny špatně prospívají. Ideální je humózní zahradní zemina obohacená o kvalitní kompost nebo dobře rozložený hnůj, který by měl být minimálně dva roky starý.

Před výsadbou lilií je nezbytné půdu důkladně připravit. Záhon by měl být zrytý do hloubky minimálně 30-40 centimetrů, přičemž je vhodné odstranit všechny víceleté plevele, kameny a další nežádoucí příměsi. Do připravené půdy zapravíme organické hnojivo, nejlépe vyzrálý kompost nebo zahradnický substrát. Pokud je původní půda příliš těžká, můžeme ji zlehčit přidáním hrubšího písku nebo drobného štěrku, což zajistí lepší odvod přebytečné vody.

Důležitým aspektem je také zajištění správné drenáže. Na dno výsadbové jámy je vhodné umístit vrstvu štěrku nebo keramzitu, která zabrání hromadění vody u cibulek. V oblastech s vyšší hladinou spodní vody je dokonce doporučováno vytvořit vyvýšené záhony, které poskytnou cibulím lepší podmínky pro přezimování.

Při přípravě půdy musíme myslet i na to, že lilie mají rády chladné nohy a teplou hlavu. To znamená, že cibule by měly být zasazeny dostatečně hluboko, kde je stabilnější teplota a vlhkost, zatímco nadzemní část potřebuje dostatek slunce. Optimální hloubka výsadby se pohybuje mezi 15-20 centimetry, v závislosti na velikosti cibule a typu lilie.

Půdu je vhodné před výsadbou obohatit o základní živiny. Kromě organických hnojiv můžeme přidat i dlouhodobě působící minerální hnojiva, která zajistí postupné uvolňování živin během celé vegetační sezóny. Je třeba se vyvarovat přímého kontaktu čerstvého hnojiva s cibulemi, protože by mohlo dojít k jejich poškození.

Kvalitní příprava půdy se později odrazí na celkovém vzhledu a vitalitě rostlin. Lilie v dobře připravené půdě vytvoří silný kořenový systém, který jim pomůže lépe překonat období sucha a zajistí stabilitu vysokých květních stvolů. Pravidelná péče o půdu v průběhu vegetace zahrnuje kypření povrchu, odstraňování plevelů a v případě potřeby i mulčování, které pomáhá udržet optimální vlhkost a potlačuje růst nežádoucích rostlin.

Lilie jsou jako hvězdy v zahradě, potřebují lásku, péči a trpělivost. Odměnou vám budou nádherné květy, které rozzáří každý kout vaší zahrady.

Květoslava Novotná

Kdy a jak sázet cibule lilií

Cibule lilií je nejlepší vysazovat na podzim, ideálně v období od září do konce října. V této době mají cibule dostatek času zakořenit před příchodem zimních mrazů. Pokud nestihneme podzimní výsadbu, můžeme lilie vysazovat i na jaře, jakmile půda rozmrzne, obvykle v březnu až dubnu. Jarní výsadba však může vést k opožděnému kvetení v prvním roce.

Před samotnou výsadbou je důležité připravit půdu. Lilie vyžadují propustnou, humózní zeminu bohatou na živiny. Těžkou jílovitou půdu je nutné zlehčit přidáním písku a kompostu. Místo pro výsadbu by mělo být slunné až polostinné, chráněné před silným větrem. Důležité je zajistit dostatečnou drenáž, protože cibule lilií nesnáší přemokření a stojatou vodu.

Hloubka výsadby závisí na velikosti cibule. Obecně platí pravidlo, že cibule by měla být zasazena do hloubky odpovídající trojnásobku její výšky. U větších cibulí to znamená přibližně 15-20 cm pod povrchem země. Menší cibulky sázíme mělčeji, asi 10-15 cm hluboko. Mezi jednotlivými cibulemi ponecháváme rozestup 20-30 cm podle očekávané velikosti rostliny.

Při samotné výsadbě je důležité správně orientovat cibuli. Na dno výsadbové jamky nasypeme vrstvu písku pro lepší odvodnění. Cibuli položíme špičkou nahoru a jemně ji zatlačíme do připravené zeminy. Následně jamku zasypeme zeminou a mírně utlačíme. Po výsadbě půdu důkladně zalijeme, ale nepřeléváme.

Pro lepší přezimování je vhodné na podzim vysazené cibule zamulčovat vrstvou listí nebo slámy. Mulč chrání cibule před promrznutím a zároveň udržuje v půdě optimální vlhkost. Na jaře, když začnou rašit první výhonky, mulč postupně odstraníme, aby měly rostliny dostatek světla.

Během vegetace je třeba pravidelně kontrolovat zdravotní stav rostlin. Lilie jsou náchylné na různé houbové choroby, zejména při nadměrné vlhkosti. Proto je důležité zajistit dobré proudění vzduchu mezi rostlinami a zalévat tak, aby voda nestékala po listech. V případě potřeby můžeme preventivně aplikovat fungicidní přípravky.

Pro podporu zdravého růstu a bohatého kvetení je vhodné lilie přihnojovat. První přihnojení provádíme na jaře při objevení prvních výhonků, další pak v období tvorby poupat. Používáme hnojiva s vyšším obsahem fosforu a draslíku, které podporují tvorbu květů a zpevňují stonky. Přehnojování dusíkem může vést k bujnému růstu listů na úkor květů.

Po několika letech, když se cibule rozrostou a vytvoří větší trsy, je vhodné je rozdělit a přesadit. Tento zákrok provádíme na podzim po odkvětu, když začínají zasychat listy. Rozdělené cibule ihned vysadíme na nové stanoviště, aby měly dostatek času se před zimou zakořenit.

Zálivka a hnojení během vegetace

Lilie jsou náročnější rostliny na zálivku a pravidelné hnojení během celé vegetační sezóny. Zálivka musí být pravidelná a vydatná, zejména v období růstu a kvetení. Půda by měla být stále mírně vlhká, nikdy však přemokřená, protože nadměrná vlhkost může způsobit zahnívání cibulí. Při zalévání je důležité směřovat proud vody přímo k půdě a vyhnout se smáčení listů a květů, které by mohly být náchylnější k houbovým chorobám.

V období aktivního růstu, které začíná brzy na jaře, potřebují lilie dostatečný přísun živin. První hnojení by mělo proběhnout ihned po objevení prvních výhonků nad povrchem půdy. Nejvhodnější je použít komplexní hnojivo s vyváženým poměrem živin NPK, ideálně v poměru 10-10-10 nebo podobném. Během vegetace je vhodné hnojit každé dva až tři týdny, přičemž dávkování by mělo být spíše slabší než přehnané.

V období tvorby poupat a květů je vhodné přejít na hnojivo s vyšším obsahem draslíku a fosforu, které podporují zdravý vývoj květů a jejich vybarvení. Důležité je nepřehnojovat, protože nadměrné množství dusíku může vést k bujnému růstu listů na úkor květů. Při hnojení je také důležité dbát na to, aby se hnojivo nedostalo přímo na listy nebo stonky rostlin, protože by mohlo způsobit jejich popálení.

Po odkvětu je třeba pokračovat v zálivce a přihnojování, protože rostlina v této době ukládá živiny do cibule pro příští sezónu. Zálivku a hnojení omezujeme až ve chvíli, kdy listy začínají přirozeně žloutnout a usychat. V tomto období rostlina přechází do dormance a nadměrná zálivka či hnojení by mohly způsobit problémy s přezimováním cibulí.

Pro podporu zdravého růstu je také vhodné aplikovat na jaře mulč, který pomáhá udržovat vlhkost v půdě a současně brání růstu plevelů. Jako mulč lze použít kompost, slámu nebo nastříhanou kůru. Vrstva mulče by měla být silná přibližně 5-7 centimetrů, přičemž je důležité nenechat mulč přímo u stonků lilií, aby nedocházelo k jejich zahnívání.

V případě pěstování lilií v nádobách je třeba věnovat zálivce a hnojení ještě větší pozornost, protože rostliny mají omezený prostor pro kořeny a rychleji vyčerpávají živiny i vodu. Nádobové lilie vyžadují častější zálivku, někdy i každodenní, zejména během horkých letních dnů. Hnojení by mělo být pravidelnější, ale v menších dávkách, ideálně každých 10-14 dní během hlavní vegetační sezóny.

Ochrana před chorobami a škůdci

Lilie mohou být napadeny různými chorobami a škůdci, proto je důležité věnovat jejich ochraně náležitou pozornost. Mezi nejčastější choroby lilií patří plíseň šedá (Botrytis), která se projevuje hnědými skvrnami na listech a květech. Napadené části rostliny je nutné ihned odstranit a zlikvidovat, aby se zamezilo dalšímu šíření infekce. Preventivně lze použít fungicidní přípravky, zejména za vlhkého počasí, které této chorobě nejvíce svědčí.

Virové choroby představují další závažný problém při pěstování lilií. Projevují se deformací listů, mozaikovitostí a zakrslým růstem. Bohužel proti virovým chorobám neexistuje účinná ochrana, napadené rostliny je třeba bezodkladně odstranit i s cibulemi a zlikvidovat, aby se zamezilo přenosu na zdravé rostliny. Prevencí je především výsadba zdravého, certifikovaného materiálu a pravidelná kontrola porostu.

Fusariové vadnutí je další závažnou chorobou, která napadá cibule lilií. Projevuje se žloutnutím listů, vadnutím rostlin a hnilobou cibulek. Důležitá je především prevence - výsadba do dobře propustné půdy, která nezadržuje přebytečnou vlhkost, a používání dezinfikovaného zahradnického nářadí. Napadené cibule je nutné okamžitě odstranit včetně okolní půdy.

Ze škůdců jsou pro lilie nebezpečné především mšice, které kromě přímého poškození rostlin přenášejí také virové choroby. Proti mšicím lze použít jak chemické postřiky, tak biologickou ochranu v podobě jejich přirozených nepřátel, jako jsou slunéčka sedmitečná nebo zlatoočky. Účinné jsou také postřiky z výluhu kopřiv nebo přípravky na bázi přírodního pyrethra.

Velmi nebezpečným škůdcem je liliová můra, jejíž housenky dokážou během krátké doby zcela zdevastovat listy i květy lilií. Ochrana spočívá v pravidelné kontrole rostlin a mechanickém odstraňování housenek. V případě silného napadení je možné použít selektivní insekticidy, které nepoškozují užitečný hmyz.

Slimáci a plzáci mohou způsobit vážné škody zejména na mladých výhonech a pupenech. Lze proti nim použít různé typy návnad nebo vytvořit mechanické bariéry. Účinné jsou také biologické metody ochrany, jako je vysypání okolí rostlin pískem, skořápkami vajec nebo použití měděných pásků. V případě silného výskytu je možné aplikovat granulované přípravky proti slimákům.

Prevence je při ochraně lilií klíčová. Zahrnuje především správnou agrotechniku - dostatečné rozestupy mezi rostlinami pro dobré proudění vzduchu, přiměřenou zálivku (nejlépe ke kořenům, ne na listy), pravidelné odstraňování plevelů a rostlinných zbytků, které mohou být zdrojem infekcí. Důležité je také pravidelné hnojení, které posiluje přirozenou odolnost rostlin. Zdravé a vitální rostliny jsou vždy odolnější vůči chorobám a škůdcům.

Množení lilií dělením a šupinami

Lilie lze množit několika způsoby, přičemž nejběžnější metodou je dělení cibulí a množení pomocí šupin. Tento proces je relativně jednoduchý a při správném postupu velmi účinný. Dělení cibulí se provádí nejlépe na podzim po odkvětu, kdy rostlina vstupuje do období dormance. Při vyjmutí cibule ze země je třeba postupovat velmi opatrně, aby nedošlo k jejímu poškození. Cibuli očistíme od zbytků zeminy a prohlédneme, zda není napadena chorobami nebo škůdci.

Samotné dělení spočívá v oddělení dceřiných cibulek od mateřské cibule. Tyto malé cibulky, které se vytvářejí na bázi původní cibule, lze snadno oddělit rukou nebo pomocí ostrého, dezinfikovaného nože. Je důležité, aby každá oddělená část měla vlastní kořenový systém a byla dostatečně velká pro samostatný růst. Oddělené cibulky by měly mít minimálně 2-3 šupiny a zdravý vzhled.

Množení pomocí šupin je další efektivní metodou, která umožňuje získat větší množství nových rostlin. Šupiny se oddělují od zdravé cibule v období vegetačního klidu. Nejlepší jsou silné, masité šupiny z vnější části cibule. Po oddělení šupin je nutné je ošetřit fungicidním přípravkem, aby se předešlo případným chorobám. Šupiny se následně umístí do vlhkého substrátu, ideálně směsi rašeliny a písku v poměru 1:1.

Pro úspěšné zakořenění je potřeba udržovat teplotu okolo 20-25 °C a vysokou vzdušnou vlhkost. Šupiny se zapichují do substrátu přibližně do poloviny své délky, přičemž širší část směřuje dolů. Na bázi šupin se po několika týdnech začnou tvořit malé cibulky. Tento proces trvá obvykle 2-3 měsíce. Jakmile se vytvoří malé cibulky s kořínky, lze je opatrně oddělit a zasadit samostatně.

Pro zajištění optimálního růstu nových rostlin je důležité věnovat pozornost správné péči. Mladé rostliny potřebují lehký, dobře propustný substrát s dostatkem živin. Zálivka musí být přiměřená, aby nedocházelo k přemokření, které může vést k hnilobě. V prvním roce po množení je vhodné rostliny pěstovat v chráněném prostředí, například ve skleníku nebo pařeništi.

Při pěstování nových rostlin z dělených cibulí nebo šupin je třeba počítat s tím, že do prvního kvetení uplyne většinou 2-3 roky. Během této doby je nutné zajistit rostlinám optimální podmínky pro růst, včetně pravidelného přihnojování a ochrany před škůdci a chorobami. Mladé rostliny jsou citlivější na nepříznivé podmínky, proto vyžadují zvýšenou péči zejména v prvních měsících po zasazení.

Přezimování a ochrana v zimním období

Lilie jsou poměrně odolné rostliny, které dokáží přežít i tužší zimy, přesto je vhodné věnovat jejich ochraně v zimním období náležitou pozornost. Základem úspěšného přezimování je správná příprava již během podzimních měsíců. Po odkvětu a zaschnutí nadzemních částí rostliny je důležité stonky seříznout přibližně 10-15 centimetrů nad zemí. Tento krok pomáhá předejít hnilobě, která by se mohla šířit z odumřelých částí do cibule.

Před příchodem prvních mrazů je vhodné půdu kolem lilií důkladně zamulčovat. Ideální vrstva mulče by měla být 10-15 centimetrů silná. Jako mulčovací materiál se výborně hodí listí, sláma, jehličí nebo speciální mulčovací kůra. Tato ochranná vrstva pomáhá udržovat stabilní teplotu půdy a chrání cibule před prudkými výkyvy teplot, které jsou pro lilie nebezpečnější než samotný mráz.

V oblastech s velmi studenými zimami nebo u citlivějších odrůd lilií je možné přidat ještě další ochrannou vrstvu v podobě chvojí nebo netkané textilie. Zvláštní pozornost je třeba věnovat zejména orientálním liliím a jejich hybridům, které jsou na mrazy citlivější než například asijské hybridy. U těchto druhů se doporučuje důkladnější ochrana, případně je možné cibule na zimu vyjmout a přezimovat je v bezmrazé místnosti v rašelině nebo písku.

Během zimního období je důležité kontrolovat stav ochranné vrstvy, zejména po silném větru nebo vydatném sněžení. Pokud se mulč rozfouká nebo sleží, je potřeba ho doplnit nebo upravit. Sněhová pokrývka je pro lilie přirozenou a velmi účinnou ochranou, proto není třeba odstraňovat sníh, který na záhony napadne.

Na jaře, když teploty začnou stoupat a půda rozmrzne, je čas postupně odstranit zimní kryt. Tento proces by měl být pozvolný, aby nedošlo k teplotnímu šoku rostlin. Nejprve se odstraní vrchní vrstva ochrany (chvojí, netkaná textilie) a mulč se ponechá, dokud se neobjeví první výhonky. Příliš brzké odkrytí nebo naopak pozdní odstranění krytu může způsobit plíseň nebo zahnívání cibulí.

V případě pěstování lilií v nádobách je zimní ochrana ještě důležitější, protože kořenový systém je více vystaven mrazu. Nádoby je vhodné přemístit na chráněné místo, například ke zdi domu, a obalit je bublinovou fólií nebo jutovými pytli. Další možností je nádoby zapustit do země a přikrýt mulčem, což simuluje přirozené podmínky.

Správná zimní ochrana lilií je klíčová pro jejich dlouhodobé přežití a bohaté kvetení v následující sezóně. Investovaný čas a péče se vrátí v podobě zdravých a vitálních rostlin, které budou rok co rok zdobit zahradu svými nádhernými květy.

Kombinace lilií s jinými rostlinami

Lilie jsou nádherné solitérní rostliny, které však mohou ještě více vyniknout ve správné kombinaci s dalšími druhy rostlin. Při výsadbě lilií do záhonů je důležité myslet na jejich výšku, dobu kvetení a barevnost. Nižší odrůdy lilií se výborně hodí do popředí záhonů, kde je můžeme kombinovat například s levandulí, šantou nebo nízkými druhy floxů. Tyto rostliny vytvoří působivý barevný kontrast a zároveň pomohou zakrýt spodní část stonků lilií, které časem mohou ztrácet listy.

Pro střední patro záhonů jsou ideální kombinace lilií s trvalkami podobné výšky. Velmi efektní je spojení s kopretinami, zvláště pak s kopretinou největší, která kvete ve stejnou dobu jako mnoho druhů lilií. Půvabně působí také výsadba společně s šalvějí hajní nebo různými druhy zvonků. Vysoké odrůdy lilií můžeme zasadit do pozadí záhonů, kde vytvoří působivou kulisu společně s vyššími trvalkami, jako jsou třapatky, jiřinky nebo rudbekie.

Při plánování kombinací je třeba brát v úvahu také nároky jednotlivých rostlin na stanoviště. Lilie preferují propustnou, mírně kyselou půdu a polostín, proto je vhodné volit rostlinné partnery s podobnými požadavky. Výborně se osvědčila kombinace s hostami, které svými širokými listy poskytují liliím částečný stín a chrání jejich cibule před přehřátím. Kapradiny jsou dalším skvělým společníkem, zejména pro stinná místa, kde jejich jemné listy vytváří elegantní kontrast s výraznými květy lilií.

Pro vytvoření romantické zahrady můžeme lilie kombinovat s růžemi. Zejména anglické růže se svými plnými květy tvoří s liliemi harmonický celek. Je však třeba pamatovat na to, že růže vyžadují více slunce, proto je nutné zvolit vhodné umístění, které bude vyhovovat oběma druhům. Půvabně působí také kombinace s okrasnými travami, které svým vzdušným habitem změkčují někdy až příliš formální vzhled lilií.

V přírodně laděných zahradách se osvědčilo spojení lilií s vytrvalými květinami, jako jsou například denivky, kosatce nebo pivoňky. Tyto rostliny se vzájemně doplňují v době kvetení a vytvářejí tak dlouhotrvající barevnou podívanou. Pro prodloužení kvetení je vhodné kombinovat různé druhy lilií s odlišnou dobou květu. Asijské hybridy kvetou zpravidla nejdříve, následují orientální hybridy a nejpozději rozkvétají OT hybridy.

V moderních výsadbách se často využívá kontrast textur a forem. Lilie s jejich vzpřímenými stonky a výraznými květy lze efektně kombinovat s rostlinami s jemnou texturou, jako je šater nebo svatolína. Tyto rostliny vytvoří měkký závoj, skrz který pronikají květy lilií. Pro celoroční zajímavost záhonu je vhodné doplnit výsadbu také stálezelenými rostlinami, například nízkými kultivary zimostrázu nebo brslenů.

Nejčastější odrůdy pro zahrady

Pro domácí zahrady se nejčastěji pěstují především asijské hybridy lilií, které jsou nenáročné a velmi odolné. Tyto odrůdy kvetou od června do července a dosahují výšky 60 až 120 centimetrů. Mezi oblíbené kultivary patří například 'Landini' s tmavě červenými až černými květy, 'Navona' s čistě bílými květy nebo 'Orange Pixie' s oranžovými květy menšího vzrůstu.

Orientální hybridy jsou další významnou skupinou, která si získala oblibu mezi zahrádkáři. Tyto lilie vynikají především svou výraznou vůní a velkými květy. Dorůstají výšky 120 až 180 centimetrů a kvetou později než asijské hybridy, obvykle od července do srpna. Mezi nejpopulárnější odrůdy patří 'Stargazer' s růžovými květy a tmavším žíháním, 'Casa Blanca' s velkými bílými květy a 'Muscadet' s bílorůžovými květy.

LA hybridy vznikly křížením longiflorum a asijských lilií. Tyto odrůdy kombinují to nejlepší z obou rodičovských skupin - robustnost asijských lilií a eleganci trubkovitých květů. Mezi oblíbené kultivary patří 'Royal Sunset' se lososově oranžovými květy nebo 'Royal Presence' s čistě bílými květy.

Martagonové lilie, známé také jako turbanovité, jsou ideální pro přírodní zahrady. Jejich květy jsou menší, ale velmi početné a elegantně převislé. Dobře se hodí do polostínu a jsou zcela mrazuvzdorné. Populární jsou odrůdy jako 'Claude Shride' s tmavě červenými květy nebo 'Album' s čistě bílými květy.

OT hybridy (Oriental-Trumpet) představují moderní skupinu lilií, která kombinuje vlastnosti orientálních a trubkovitých lilií. Vyznačují se robustním vzrůstem, velkými květy a výraznou vůní. Tyto lilie mohou dorůstat výšky až 200 centimetrů. Oblíbené jsou odrůdy jako 'Conca d'Or' se žlutými květy nebo 'Satisfaction' s růžovočervenými květy.

Pro skalky a menší zahrady jsou vhodné botanické druhy lilií, které jsou drobnějšího vzrůstu. Patří mezi ně například Lilium pumilum s červenými květy nebo Lilium martagon v původní formě. Tyto druhy jsou nenáročné na pěstování a velmi dobře se naturalizují.

Trubkovité lilie (Trumpet) jsou známé svými velkými, nálevkovitými květy a intenzivní vůní. Jsou vhodné především pro teplejší oblasti, kde mohou přezimovat bez větší ochrany. Populární jsou odrůdy jako 'Regale' s bílými květy s růžovým nádechem na vnější straně nebo 'African Queen' s meruňkově zbarvenými květy.

Pro začínající pěstitele jsou nejvhodnější asijské hybridy a LA hybridy, které jsou nejméně náročné na pěstování a poskytují spolehlivé kvetení. Pokročilejší pěstitelé mohou experimentovat s náročnějšími orientálními hybridy nebo OT hybridy, které nabízejí větší květy a intenzivnější vůni.

Řez a použití do vázy

Lilie jsou nádherné květiny, které si zaslouží své místo ve vázaných aranžmá a dekoracích. Pro řez do vázy je ideální sklízet květy brzy ráno nebo večer, kdy jsou rostliny dobře zásobené vodou. Květní stvoly se řežou v době, kdy jsou první poupata zbarvená, ale ještě uzavřená. Tento timing je klíčový, protože příliš brzy sklizené květy se nemusí správně vyvinout a pozdě sklizené rychleji odkvétají.

Při řezu je důležité ponechat na rostlině dostatek listů, ideálně alespoň dvě třetiny stonku, aby mohla rostlina dále fotosyntetizovat a ukládat živiny do cibule pro příští sezónu. Řez provádíme ostrým, čistým nožem nebo zahradnickými nůžkami pod úhlem přibližně 45 stupňů. Tento šikmý řez zajistí větší plochu pro příjem vody a prodlouží životnost květů ve váze.

Pro maximální trvanlivost řezaných lilií je zásadní okamžitá péče po řezu. Stonky ihned vložíme do čisté nádoby s vlažnou vodou. Odstraníme všechny listy, které by byly pod vodou, protože jejich rozklad způsobuje množení bakterií. Velmi důležité je také odstranění prašníků z květů, jakmile se začnou otevírat. Pyl může způsobit nevzhledné skvrny na okvětních lístcích a někdy vyvolává alergické reakce.

Voda ve váze by měla být měkká, ideálně dešťová nebo převařená, ochlazená na pokojovou teplotu. Do vody můžeme přidat speciální výživu pro řezané květiny nebo přírodní konzervant, například špetku cukru a pár kapek citronové šťávy. Vodu ve váze měníme každé dva až tři dny a při té příležitosti vždy zkrátíme stonky o jeden až dva centimetry. Vázu umístíme mimo přímé sluneční světlo a průvan, ideální teplota pro lilie je mezi 18-22°C.

Různé odrůdy lilií mají rozdílnou trvanlivost ve váze. Asijské hybridy obvykle vydrží 7-10 dní, orientální hybridy mohou při správné péči vydržet až dva týdny. Pro prodloužení životnosti květů je důležité odstraňovat odkvetlé květy a udržovat okolní vzduch vlhký. Můžeme květy lehce rosit, ale vyhneme se rosení otevřených květů, které by mohly být poškozeny vodními kapkami.

Lilie ve váze postupně rozkvétají a vytváří působivou podívanou, kdy se jednotlivá poupata otevírají v průběhu několika dní. Tato vlastnost z nich dělá ideální květiny pro slavnostní příležitosti a dlouhodobější dekorace. Při správném výběru odrůd a péči můžeme vytvářet překrásné kombinace barev a tvarů, které potěší každého milovníka květin.

Parametr pěstování	Asijské lilie	Orientální lilie
Doba výsadby	březen-duben	březen-květen
Hloubka výsadby	10-15 cm	15-20 cm
Vzdálenost mezi cibulemi	20 cm	25 cm
Doba kvetení	červen-červenec	červenec-srpen
Výška rostliny	60-100 cm	90-180 cm
Nároky na půdu	propustná	humózní
Stanoviště	slunce/polostín	slunce
Zálivka	střední	vydatná